Vykládá se třetí verš druhé písně.

1. Je jasné, že pro duši bylo „štěstím nad štěstí" vyjít na takovou výpravu, jakou toto její vyjití bylo. Jím se osvobodila od ďábla a od světa i od své vlastní smyslovosti, jak jsme řekli, a když dosáhla šťastné svobody ducha, po které všichni touží, vyšla od nízkého k výsostnému, z pozemského se stalo nebeské a z lidského Boží,
a dochází k tomu, že má své občanství v nebi (F 3,20),
jak se to v tomto stadiu dokonalosti duši stane,
a jak o tom budeme hovořit ve zbývajícím,
třebaže již o něco stručněji.

2. Vždyť to, co bylo nejdůležitejší, a proč především jsem se do toho pustil, bylo osvětlit tuto noc mnohým duším, které, když jí procházejí, zůstávají o ní v nevědomosti, jak se říká v prologu.¹ To je již zpoloviny osvětleno a dáno na srozuměnou, ačkoliv je to dosti málo proti tomu, co se skutečně děje: kolikeré dobro duši přináší a jakým štěstím nad štěstí je pro toho, kdo tudy prochází, aby, až se v hrůze poděsí z tolika trampot, povzbudily se jistou nadějí na tolikeré a tak vynikající obdarování od Boha, kterého se duši v této noci dostává.
Také, kromě tohoto bylo šťastným dobrodružstvím pro duši i to, co říká v následujícím verši, jak víme:

ve skrytu tmy a v přilbici.

předchozí | obsah | další

---

1 Prolog. Týká se to zřejmě velkého prologu k Výstupu na horu Karmel, a ne kratičkého prologu k Noci. Tím sv. Jan dokazuje, že obě díla společně odpovídají témuž plánu a musí zůstat spojena a tak být čtena. V tomto vyznání se obráží spokojenost i nechuť komentátora: spokojenost, protože uskutečnil svůj hlavní záměr: nechuť, když oznamuje, že co nejstručněji pojedná o zbývající části básně (což je báseň téměř celá). Vůbec mu nepřipadá divné, že komentář o dvě kapitoly dále suše zkrátí a všeho nechá (EE).