Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Předkládá se dalších pět stupňů.1
1. Šestý stupeň duši nutí lehce běžet k Bohu a mnohokrát se Ho dotýkat a bez zemdlení běžet v naději, že láska, která ji zde posiluje, ji lehce uvádí v let. V tomto stupni také (říká Izajáš): Svatí, kteří doufají v Hospodina, nabudou nových sil, dostanou křídla jako orlové a poletí a nezemdlí (srov. Iz 40,31), jak umdlívali na stupni pátém. K tomuto stupni náleží také ono (krásné) ze žalmu (srov. Žalm 42,2):
Jako laň prahne po vodách bystřin
tak prahne duše má po tobě, Bože;
vždyť s velikou lehkostí běží žíznivá laň k vodám.
Příčinou této lehkosti lásky, jakou má duše na tomto stupni, je to, že se v ní již velmi rozšířila milost, že duše je zde již téměř ode všeho očištěna, jak se říká v žalmu, totiž:
Sine iniquitate cucurri - bez nepravosti jsem běžel;
a v jiném žalmu (srov. 119,32):
Cestou tvých přikázání jsem běžel,
když jsi mi tak rozšířil srdce.
A tak z tohoto šestého stupně vystoupí na sedmý, což je ten, který následuje.
2. Sedmý stupeň žebříku vybaví duši prudkou a mocnou odvahou. Zde láska neužije zdravý rozum, a nepočká, ani neuposlechne rady, aby ustoupila, ani se nedá zkrotit zahanbením, protože laskavost, kterou zde Bůh duši prokazuje, ji činí odvážnou se vší prudkostí a silou.
Z toho plyne to, co říká Apoštol (srov. 1K 13,7), a sice:
Láska všemu věří, vždycky doufá a všechno přemůže.
Na tomto stupni mluvil Mojžíš (srov. Ex 32, 31-32), když řekl Hospodinu, aby odpustil lidu, a když ne, ať ho vymaže z knihy života, do které ho zapsal. Tito lidé dosáhnou od Boha toho, oč Ho vroucně prosí.
Proto říká David (srov. Žalm 37,4):
Miluj Hospodina a On splní prosby tvého srdce.
V tomto stupni se Nevěsta odvážila říci (srov. Pis 1,1):
Osculetur me osculo oris sui,
kéž by mne políbil polibkem svých úst.
Na tento stupeň duši není dovoleno odvážit se, jestliže v nitru nezakusí (srov. Est 5,2; 8,4)
přízeň králova žezla k ní vztaženého,
aby snad nespadla z ostatních stupňů, po kterých vystoupila až sem, na nichž musí v pokoře setrvávat.
Z této smělosti a díky ruce, kterou Bůh duši podává na sedmém stupni, aby se s prudkostí a silou lásky odvážila, se postupuje na stupeň osmý, což znamená být uchvácen Milovaným a sjednotit se s Ním, jak se vysvětluje dále.
3. Osmý stupeň lásky dává duši uchopit, přitisknout se a nepustit, jak říká Nevěsta (srov. Pis 3,4), tímto způsobem:
Našla jsem Toho, kterého mé srdce i duše má miluje,
podržela jsem Ho a už Ho nepustím.
Na tomto stupni sjednocení naplňuje duše svou touhu, ale ne nepřetržitě, protože někteří vstupují a hned potom odstupují a vracejí se; vždyť kdyby setrvala, byla by to jistě sláva nebes v tomto životě, a tak v něm může duše pobýt jen velmi krátké okamžiky. Proroku Danielovi (10,11), protože byl mužem touhy, bylo od Boha přikázáno, aby setrval na tomto stupni, a to slovy:
Danieli, zůstaň na svém stupni, protože miláček Boží jsi. (Dan 9,23;10,11).2 Po tomto stupni následuje devátý, což je již stupeň dokonalých, jak hned řekneme, je to ten, který následuje.
4. Devátý stupeň lásky dává duši jemně a líbezně žhnout. Ten stupeň patří dokonalým, kteří již žhnou v Bohu s líbezností, vždyť toto vlídné a milostné žhnutí v nich působí Duch svatý kvůli sjednocení s Bohem, které podržují.
Proto svatý Řehoř říká o apoštolech, že když Duch svatý na ně viditelně sestoupil, z nitra líbezně žhnuli láskou.
O dobrodiních a bohatství od Boha, ze kterých se duše na tomto stupni raduje, nelze ani hovořit, protože i kdyby se o tom napsalo mnoho knih, mnohem více by zůstalo nevysloveno. Proto kvůli tomu a protože o tom ještě pohovoříme, neřeknu zde více než to, že po tomto následuje desátý a poslední stupeň žebříku lásky,
a ten již není z tohoto života.
5. Desátý a poslední stupeň tajemného žebříku lásky dotváří duši k úplnému připodobnění se Bohu, a to v jasném patření3 na Boha, kterého se duši dostává okamžitě po odchodu z těla, jestliže předtím v tomto životě došla do devátého stupně. Tito nemnozí nevstupují do očistce, protože již jsou zcela očištěni láskou. Proto říká svatý Matouš (5,8):
Beati mundo corde, quoniam ipsi Deum videbunt,
blahoslavení čistého srdce, neboť oni budpu vidět Boha atd.
A jak říkáme, toto patření4 je příčinou úplné podobnosti duše s Bohem, a tak o tom také hovoří svatý Jan (srov. 1J 3,2), když říká: Víme, že Mu budeme podobni.
Ne proto, že se duše stane stejně schopnou jako Bůh, protože to je nemožné, nýbrž proto, že všechno to, čím ona je, bude připodobněno Bohu;
proto se bude nazývat a bude Bůh účastí.
6. To je ten tajemný žebřík, jak zde duše říká, třebaže ve vyšších stupních není již pro duši příliš tajemný, protože jí mnoho zjeví láska skrze mocné účinky, které v ní vyvolává.
A více, v tomto posledním stupni jasného patření, který je tím posledním stupněm žebříku, při němž spočívá Bůh, jak jsme již řekli, není pro duši již žádná věc skrytá, a to pro její úplnou asimilaci; proto říká náš Spasitel (srov. J 16,23):
V onen den se mě nebudete na nic ptát atd.
Ale až do toho dne, i kdyby duše došla sebevýše, něco jí zůstává zakryto, a to tolik, kolik jí chybí k úplné asimilaci v božském bytí.
Takto, skrze mystické oslovení Bohem5 a tajemnou Lásku začíná duše vycházet ode všech věcí i ze sebe samé a postupně vystupuje k Bohu.
Neboť láska se podobá (ohni), který stále vystupuje vzhůru, s touhou vplynout do středu své sféry.