Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Předznamenání k tomu, co následuje.
1. A tak tedy jsou již tito prospívající díky času, který strávili tím, že krmili smysly sladkými sdíleními,
aby tak smyslová stránka, přitahována a osvěžována duchovní radostí, která se do ní z ducha rozlévala,
se s duchem sjednotila a uzpůsobila vjedno,
když se každá z nich svým způsobem krmila z jednoho a téhož duchovního pokrmu, z jedné a téže mísy,
z jediné opory i podstaty,
aby tak byly obě stránky do jisté míry společně a shodně připraveny k utrpení, které je čeká při hrubém a tvrdém očišťování ducha;1 neboť v něm se má dovršit očišťování obou stránek duše, stránky duchovní i smyslové,
a jedna se bez druhé nikdy dobře neočistí, protože zdravým a silným se pro duši stává očišťování až tehdy, když skutečně začíná očišťování ducha.
Proto se může a má pojmenovat toto jisté přetvoření a zkrocení žádostí jako noc smyslů, jak jsme právě řekli, spíše než očišťování. Příčina tkví v tom, že všechny nedokonalosti a nepořádky smyslové stránky mají svou sílu i kořeny v duchu, v němž se opírají všechny dobré i špatné návyky, a tak dokud se neočistí ony, nemohou se dobře očistit ani vzpoury a zvrácenosti smyslů.
2. Proto se v této noci, která následuje, očišťují obě stránky společně; a to je smysl toho, proč bylo vhodné projít nejprve přetvářením první noci, i dobrodiním, které z ní vzešlo, aby se zde smysly v souladu s duchem určitým způsobem očišťovaly a trpěly s větší statečností.
Neboť pro tak mocnou a tvrdou očistu je nezbytná tak veliká odvaha2 a kdyby dříve nebyla přetvořena slabost nižší stránky a nasbírána pevnost v Bohu, ve sladkém a líbezném vztahu s Ním, neměla by přirozenost sílu, ani by nebyla připravena k tomu, aby tuto druhou noc přetrpěla.
3. Tudíž protože prospívající dosud mají vztah i jednání vůči Bohu (na úrovni) velmi nízké a přirozenosti velmi poplatné, a to proto, že zlato ducha ještě nemají očištěno a osvíceno, a Boha proto ještě chápou jako dítě, a o Bohu mluví jako dítě a poznávají a prožívají Boha jako dítě, jak říká svatý Pavel (1Kor 13,11), neboť nedošli dokonalosti, kterou je sjednocení duše s Bohem - z kteréhožto sjednocení už jako dospělí konají v duchu velkolepé skutky, a jejich skutky a tvořivé schopnosti jsou již více Boží než lidské, jak bude řečeno dále - Bůh z nich chce skutečně svléci starého člověka a obléci je v nového, který je utvořen podle Boha v novosti smyslů, jak říká Apoštol (Kol 3,10), obnažuje jejich tvůrčí schopnosti i sklony i smysly, a to jak duchovní, tak smyslové, jak vnitřní, tak vnější, ponechává rozum v temnotách a vůli vyprahlou a paměť prázdnou a náklonnosti duše ve vrcholné sklíčenosti (hořkosti a tísni, ve strádání) smyslů a bez potěšení, které dříve pociťovala nad duchovními dary, aby toto strádání bylo jednou z prvotin, které se v duchu požadují proto, aby do něho vstoupila a s ním se spojila vjedno duchová forma ducha,3 což je sjednocení v lásce.
To všechno tvoří Pán v duši ryzím a zastřeným patřením kontemplace, jak to duše dává pochopit v první písni. Touto písní, třebaže je osvětlena v první noci smyslů, duše v podstatě rozumí druhou noc ducha, neboť ta je podstatnou stránkou pro očišťování duše. A tak ji vzhledem k tomu předložíme a osvětlíme znovu.