Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Předkládá první verš
a začíná se zabývat nedokonalostmi začátečníků.
1. Do temné noci začínají duše vstupovat, když je Bůh postupně vytrhuje ze stavu začátečníků, to je z těch, kteří na duchovní cestě meditují, a začíná je uvádět na cestu těch, kteří prospívají, což je již cesta lidí kontemplativních; tudy procházejí do stavu dokonalých, to je stav božského sjednocení duše s Bohem.1
Nuže, abychom lépe pochopili a osvětlili, co je to za noc, kterou duše prochází a proč do ní Bůh duši uvádí, bude vhodné probrat zde nejprve několik rysů začátečníků. A třebaže to bude co možná nejkratší, jistě to poslouží i začátečníkům samým, aby porozuměli bídnému stavu, v němž se nacházejí, a vzchopili se a přáli si, aby je Bůh ponořil do této noci, kde zesílí a duše se upevní ve ctnostech a připraví se pro přijetí nedocenitelných rozkoší Boží lásky. A třebaže se trochu pozdržíme, nebude to víc, než postačí pro další jednání o temné noci.
2. Je tedy třeba vědět, že duši, potom co se s konečnou platností obrátí ke službě Bohu, dává Bůh zpravidla sílit na duchu a postupněji obdarovává,
tak jako to dělá milující matka s křehkým dítětem,
když ho zahřívá teplem svých ňader
a krmí ho lahodným mlékem
a pokrmem lehkým a sladkým
a ve své náruči je chová a hýčká.
Ale zároveň s tím, jak roste,
mu matka postupně odnímá laskání,
začíná skrývat něžnou lásku,
pokládá hořkou pryskyřici2 na sladký prs
a vymaňuje je ze své náruče, staví je na zem
a vede k tomu, aby chodilo po vlastních nohou,
aby se zároveň s opouštěním krajiny dětství
vydávalo ke skutečnostem větším a podstatnějším.
Boží milost jako milující matka,
potom co novou vroucností a horlivostí znovuzrodí duši
pro službu Bohu,3 dělá s ní totéž;
neboť jí bez nějaké její námahy dává nacházet sladké
a líbezné duchovní mléko ve všech Božích věcech,
i veliké zalíbení v duchovních cvičeních,
vždyť Bůh jí zde dává svůj prs něžné lásky,
stejně tak jako (matka) děťátku.
3. Proto svou rozkoš nachází v dlouhých chvílích modlitby, jíž snad prochází i po celé noci;
s radostí činí pokání, je spokojena v postech,
je jí útěchou přijímání svátostí a sdílení se ve věcech Božích; a tyto věci, ačkoliv se jich duchovní lidé účastní
s velikou průkazností a horlivostí
a s velikou péčí je užívají a zabývají se jimi,
v rovině ducha jsou v nich všeobecně velmi slabí a nedokonalí. Neboť jako jsou přitahováni k těmto věcem a duchovním cvičením skrze útěchu a radost, kterou v nich nacházejí, a jak také nejsou cvičeními uschopněni tvrdě zápasit o ctnosti, dopouštějí se v těchto svých duchovních skutcích mnoha chyb a nedokonalostí;
vždyť nakonec každý pracuje ve shodě se stupněm dokonalosti, kterého dosáhl;
a protože tito lidé neměli prostor pro získání silných habitů,4 musí nezbytně jednat jako slabé děti, nedospěle.
Toto, aby bylo vidět jasněji, a jak těmto začátečníkům chybějí ctnosti, o které se šťastně, s radostí a lehce snaží, budeme si postupně uvědomovat při probírání sedmi hlavních hříchů. Zmíníme se o mnohých nedokonalostech, které každý z nich má, a přitom bude jasně vidět,
jaké dobro přináší temná noc, o níž máme jednat později, neboť omývá duši ze všech těchto nedokonalostí
a očišťuje ji.